Timothy Leary - Předmluva ke knize "Chaos a Kyberkultura"

"Mutujeme do nového biologického druhu -- přešli jsme z Akvária do Terária a nyní směřujeme do Kybérie. Jsme bytosti stahující se do středu kybernetického světa. Protože kybernetika je řád, podle něhož je organizován vesmír. Hmota je jen zmrzlá informace... Kritici informační éry nahlížejí všechno negativně, jako kdyby kvantita informací mohla vést ke ztrátě významu. Stejnou věc prohlašovali o Gutenbergovi... Ještě nikdy v dějinách nedisponoval jedinec tak mocnými prostředky. V informačním věku musíte samozřejmě mít možnost vysílat signály. Popularizace rovná se dostupnost pro všechny. Rolí filosofa dneška je zosobňovat, popularizovat a polidšťovat věci kolem počítačů, aby se lidé v jejich přítomnosti cítili pohodlně... Je pravda, že někteří z nás pochopili, o co tu jde, a vybojovali jsme na CIA sílu LSD a dnes i sílu počítačů na IBM stejně, jako jsme zachránili psychologii před lékaři a analytiky. V každé generaci jsem byl součástí té skupinky lidí, kteří jako Prométheus bojovali s představiteli moci, aby ji vydobyli zpátky pro jednotlivce."

Timothy Leary, časopis Pataphysics, 1990

PŘEDMLUVA

Vše pronikající filosofie chaosu

Po několik tisíciletí se zdá být jasné, že podstatou vesmírného řádu je extrémní složitost a nevysvětlitelný nelad -- tedy tajemná, do sebe zavinutá nádhera obecně známá jako chaos.

Poetičtí hinduisté věřili, že vesmír je snový tanec iluzí (mája). K paradoxům tíhnoucí psychologický buddhismus hovořil o nebývale složité prázdnotě (šúnjata) -- snad triliónkrát složitější, než to dokáže pochopit lidský slovní procesor A-B-C- 1-2-3- (mysl).

Čínský básník a filosof Lao-c' nám sardonicky připomněl, že tao je komplex, jenž se trvale proměňuje rychlostí světla, neuchopitelný našimi prsty, pracně vyťukávajícími dopisy na alfanumerických klávesnicích, a prchavý i pro řídící systémy našeho mozku.

Hrdý a sebejistý athénský demokrat Sókratés bez zábran vyžvanil nebezpečné tajemství, když pronesl: "Cílem lidského života je poznání sebe sama." Toto je zaručeně ten nejpodvratnější nápis na trička humanistů všech staletí, nejkonfrontačnější nálepka na nárazník jejich "neuro-auto-mobilů".

Individualistické myšlení je označováno za prvotní hřích ve svatých knihách Židů, křesťanů i muslimů. Podvrací totiž pokusy různých autorit nastolit v chaosu nějaký řád.

Prvním pravidlem jakéhokoli systému založeného na zákonech a pořádku je trivializovat a démonizovat nebezpečné koncepty označované jako Já, Osobní cíle a Individuální vědomí. Přemýšlení o vlastním Já je hereze, velezrada a rouhačství. Dělají to výhradně ďáblové a pekelníci. Tvůrčí myšlení, dokonce veřejně přiznané, se pak rovná hrdelnímu zločinu. Několik set tisíc protestantských disidentů doplatilo na pravidlo "třikrát a dost" během inkvizice Papežské stolice v Římě -- zároveň nelze ani opomenout upalování čarodějnic, jež zavedli i protestanti, když se zmocnili kontrolního úřadu nad chaosem.

Pro ty, kdo uplatňovali zákon a řád, bylo vše zcela jednoduché. Tam nahoře, v té partě za Velkou branou na Olympské magistrále, jsou nesmrtelní bohové a bohyně. A pak jsme tu my -- bezvýznamní smrtelníci, otročící tady dole na planině na laciných pozemcích.

Představa jedince schopného volby a vědomého si své individuality se zdála být holou pošetilostí či dokonce drtivou noční můrou -- nejen pro autoritářské byrokraty, ale i pro liberály vybavené zdravým úsudkem. Chaos je přece třeba kontrolovat!

Standardním postupem, jak si podrobit a ovládnout nepředstavitelnou složitost, jež nás obklopuje, je stvořit pár nadoblačných božstev -- čím infantilnějších, tím lepších -- a stanovit pár nanicovatých pravidel: Cti otce svého a matku svou atd. Pravidla jsou jednoduchá a zní logicky. Je třeba se jimi pasívně řídit. Modlit se. Obětovat. Pracovat. Věřit.

A pak, Znuděnost budiž pochválena, je třeba zamezit terorizujícím zmínkám o jedincích, kteří se potloukají po tomto rozvráceném vesmíru, zbaveném smyslu, ve snaze pořídit si nějaké individuální Já.

ŘÍZENÍ CHAOSU

Prvními, kdo se pokusili vtisknout chaosu nějaký řád, byli hinduističtí mudrci. Vyvinuli metodu pro ovládání mozku, zvanou jóga. Buddhisté vytvořili mj. jeden z významných praktických manuálů pro samostatné řízení myšlení, Tibetskou knihu mrtvých. Čínští taoisté přispěli naukou o umění, jak se poddat proudu: nelpět na žádných myšlenkových strukturách, ale být v pohybu a vyvíjet se. Poselství znělo: Buď v klidu. Nepropadej panice. Chaos je dobrá věc. Chaos vytváří nekonečné množství možností.

Bláznivý Sókratův nápad Dělej to sám (D.T.S.), který byl u kolébky moderní demokracie, byl praktickou, rozumnou, módní athénskou verzí jógy hinduistů, buddhistů a taoistů. A víte, kam došlo tohle bláznovství v Indii, Tibetu a Číně? Víte kam!

Nejnebezpečnější myšlenkou je ten bláznivý, megalomanský Sókratův nápad

MYSLÍM!,

který definuje lidskou bytost jako myslitele. Výjimečná opovážlivost! Otrok si dovoluje prohlašovat se filosofem! Nevolník se snaží být psychologem! Potenciálním jóginským mudrcem!

Tato hereze vysvětluje, proč pozdější klasičtí evolucionisté, jako byli například Linné či Darwin, pojmenovávají náš opičí druh Femina (Homo) sapiens sapiens.

VNĚJŠÍ CHAOS

Po staletí bylo vědecké poznání fanaticky střeženým tabu. Proč? Ze strachu před chaosem. Fakta o našem (zjevně) bezvýznamném postavení v galaktickém tanci jsou příliš urážlivá pro vládnoucí představitele, kteří se pokoušejí (tak mužně, vytrvale a seriózně) řídit chaos, takže zcela zavrhli jakýkoli inteligentní pokus nahlédnout do vnějšího prostoru a radovat se z té nádherné komplexnosti.

V jisté době dokonce došlo k zákazu užívání takových přístrojů proměňujících vědomí, jako je mikroskop či teleskop, a to z úplně stejného důvodu, proč se později zakazovaly různé psychedelické rostliny. Obojí nám totiž umožňuje hledět na zlomky a zákoutí chaosu.

Galileo byl souzen a Bruno skončil na vatikánské hranici pro své tvrzení, že Slunce neobíhá kolem Země. Náboženští a političtí odpůrci chaosu logicky vyžadovali příjemný, úhledný a pohodlný vesmír, který se točí kolem nich.

V minulém století věda vyvinula taková technická zařízení pro zesílení funkcí našich smyslů, jež potvrdila intenzívní hrůzyplnost komplexního prostředí, jež obýváme.

Hvězdná astronomie při svém popisu vesmíru zdůrazňuje jeho fantastickou mnohonásobnost. Sto miliard maličkých planetárních systémů v jedné jediné galaxii. Stovky miliard galaxií v našem droboučkém vesmíru.

VNITŘNÍ CHAOS

V posledních desetiletích 20. století začali vědci studovat komplexnost lidského mozku.

A jsme u chaosu!

Ukazuje se, že mozek je galaktická komunikační síť, tvořená stem miliard neuronů. Každý neuron je informačním systémem stejně komplexním jako sálový počítač. Každý jednotlivý neuron je propojen s deseti tisíci jinými. Takže každý z nás je vybaven vesmírem neurologického komplexu, jenž je zhola nepostižitelný naší alfanumerickou myslí.

Kapacita lidského mozku je zároveň hluboce ponižujícím důkazem naší současné omezenosti i naprosto vzrušujícím svědectvím o našem potenciálním božství. Jakmile se ovšem naučíme ovládat vlastní mozek.

HUMANISMUS: NAVIGAČNÍ HERNÍ PLÁN

Teorie chaosu nám umožňuje vědomě se radovat ze své situace: z porozumění, radostného prožití a oslavy nádherné podstaty veškerého vesmíru -- včetně zhola bláznivých paradoxů uvnitř našeho mozku.

Aktivací tzv. pravé poloviny mozku eliminujeme i jedno z posledních tabu, jež nás dělí od porozumění chaosu a jež poskytuje praktickou vědeckou základnu pro filosofii humanismu. A tím nás vybízí k spojování se s jinými bytostmi k vytváření našich osobních verzí chaosu.

Jak zjistíte, tato kniha je výsledkem posledních deseti let mé publikační práce (viz bibliografie na konci knihy). Když přehlížím tento verbální nepořádek, elegantně upravený Michaelem, Vicki, Carolyn, Sebastianem, Aidanem, Ginger a Judy, zmocňuje se mne ten zvláštní, příjemný a nadnesený stav mysli, jehož si tolik ceníme právě my s návykem na chaos.

Posledních několik měsíců jsem byl posedlý představou extrémní komplexnosti veškerenstva. Nevíme, kdo, proč, co a ani kdy jsme. Jaká to hrůzná noční můra! Tupí, odcizení agenti uprostřed akce bez jediné instrukce.

Můj vzrušující zmatený stav, vyvolaný Velkým nepořádkem (chaosem), lze přičíst třem průvodním jevům senility, jichž jsem bez většího odporu nabyl.

1. Ztráta schopnosti pamatovat si nedávné události způsobuje, že zapomínáte, co se vlastně děje a proč tady vůbec jste.

2. Nabytí schopnosti pamatovat si události vzdálené v čase vám poskytuje nejednoznačnou perspektivu v tom, na co vlastně naše kultury přišly v průběhu podivných pokusů vyřešit ono Tajemství.

3. Tato kniha je o přetváření chaosu a tvorbě našich osobních nepořádků...

Na obrazovkách monitorů
pomocí kybernetických přístrojů
z pozice kontrakultury
s využitím informačních chemických látek (chaotických drog)
nadšeni kybererotikou
jako povstalečtí umělci
zkoumáme možnosti prodlužování života
zatímco sjíždíme vlny šílenství končícího tisíciletí
abychom zahlédli divokou nádheru všeho nemožného a nepravděpodobného
s čím přichází budoucí století.
Užijte si to! Je to naše hračka!
S láskou podepsán

Timothy Leary

Převzato z www.dharmagaia.cz

copyright: petrsimi 2006, kontakt: petrsimi@centrum.cz