Dr. Timothy Leary - Počítačová revoluce

cyberpunker - TIMOTHY LEARY
Blumfeld S.M., Vokno

Profesor Timothy Leary, známý průkopník rožšiřování vědomí a hrdina kultury hippies, dnes věří na computery.

Rozhodující obrat v karieře dr. Timothy Learyho nastal v létě oku 1960 v Guervarnace v Mexiku. Jako psycholog Harwardské univerzity si zajel na dovolenou do Mexika, kde mu jeden přítel - antropolog studující kulturu Aztéků - vyprávěl o kouzelných houbách. Ptal se Learyho, zda-li by je nechtěl vyzkoušet. Profesor Leary nic nenamítal. "Vonělo to vlhce, jako zpuchřelé dřevo a chuť byla dost hrozná. Začal jsem se chovat trochu komicky. Bylo to jako rajský plyn u zubaře. Musel jsem se smát sám sobě, vší té pompéznosti všedního života, aroganci vědce vraštícího neustále čelo, vší té naivitě racionálních slov a úvah, tváří v tvář bohatým a neustále rostoucím panoramatum zaplavujícím můj mozek. Musel jsem připustit, tak jako tolik mystiků od nepaměti, že náš svět - zdánlivě tak plastický - není vlastně nic než takové malé, rozumem vykonstruované jeviště. Ověřil sem si, že náš mozek je nevyužitý bio-computer, který obsahuje miliardy neuzavřených neuronů. Poznal jsem, že naše normální "pozorné" vědomí není nic než kapka v oceánu inteligence. Že vědomí a inteligence se mohou dále rožšiřovat. Že zkoumání možností mozku je nejdůležitější vědeckou úlohou naší doby. Posedlo mě nadšení, že jsme našli klíč, který jsme hledali."

Entusiasmus, který Leary popisuje ve své vzpomínkové knize "Flashback", jej neopustil. Jednak jako hvězdu mezi psychology Harvardu, ale také jako "drogového papeže", tak ho totiž nazýval tisk a tak ho také nakonec CIA a policie dostala so vězení. Leary vehementně vyzíval mladou generaci k tomu, aby rozšířila své uměle omezované vědomí: pomocí LSD. Leary a jeho psychedeličtí bojovníci věděli, co dělají: nabízeli svým "cestujícím" program, který na společnost raných 60. let zapůsobil tak jako pokusy o sexuální osvětu ve viktoriánské Anglii před sto lety.Byla to vzpoura.

Leary se stal středem pozornosti univerzitních studentů i policie. Ta jej již v roce 1965 obvinila z vlastnictví narkotik (u jeho dcery bylo při namátkové kontrole nalezeno několik gramů marihuany) a za čtyři roky byl v procesu odsouzen k deseti letům vězení. Svůj trest si odseděl na několik etap a do toho posledního ze čtyřiceti kriminálů, kterými prošel, nastupoval pod krycím jménem Giordano Bruno. Aby měl jako prominentní vězeň klid. Odborníci v oblasti věznic a vězňů jej měli za člena bostoncké mafiánské rodiny Bruno. O nějaké m mnichovi a filozofovi, který se raději nechal upálit, než by přísahal na posvěcenou lež, neměli ani potuchy.

Od onoho mexického léta si Leary nepřestával brousit zuby na ten "klíč", který objevil náhodou pomocí hub.. Nepřesával pátrat po tom, jak pracuje náš vlstní "bio-computer", náš mozek, jaký je způsob jeho programování, jaké jsou jeho vodiče, obvody a rozvody, jak tyto obvody dávájí dohromady skutečnost, kterou vnímáme a ve které žijeme. Šlo vždy o tytéž základní vědecké otázky, kvůli jejichž výzkumu měl být spíše navržen na Nobelovu cenu, a ne vyhozen z Harvardu a poslán do vězení. Leary však zůstával tvrdohlavý a nevzdával se své teze, že základy této nové vědy sebepoznání není možno lidem natloukat do hlav z kateder, ale každý si zkušenost musí prožít sám. Vyzýval k výletu do oblasti buněčného vědomí, prvních stupňů evoluce, moudrosti nervového systému, "primitivního" bio-obvodu přežití, do citové teritoriálního obvodu savce, zpátky k začátkům a původům symbolu, který vytváří zdi normálního koridoru reality.

Inteligentní a výřečný profesor se snažil potencionální zbraň tajných služeb, která se jmenovala LSD (armada prováďela své pokusy s LSD již od konce let čtyřicátých - ovšem jako součást projektu "čištění mozků" a drancování vědomí použitelnému při výsleších!), vztrhnout z uzavřených laboratoří a vyzval mládež své doby , aby vzala tuto svou věc do svých rukou. Pro CIA to už bylo příliš. Jako vrchol boje o legalizaci (a kontrolu) LSD poradil Learymu jiný profesor, Marschall McLuhan, aby používal moderní reklamní strategii a využíval poznatků ze světa elektroniky, medií a computerů. Neuběhloani deset let od McLuhanova poselství vepsaného do jeho knihy o strategiích informačních bitev "Médium je poselství" a počítač sám se stal médiem: sdělovacím prostředkem. Dva dlouhovlasí psychedeličtí hippies Steve Jobs a jeho přítel Wozniak sestrojili na koleně v jedné kalifornské garáži první osobní počítač.Stali se zakladateli dnes světoznámé společnosti "Apple". Computerům rostla fantazie den za dnem a LSD začalo, alespoň zdánlivě, ustupovat do pozadí. Po dalších dvaceti letech je tu profesor Leary znovu. Sedmdesátiletý, ale plný vtipu, vyzařující kromě inteligence odvahu a jistotu, že ví, o čem mluví. Má za sebou svou zkušenost. Zatímco ve vězení propracovával svůj program pro budoucnost "SMILE" (Space Migration + Inteligence Increasion + Life Extension) a projekt "STARFISH", po návratu se pustil do počítačů. Žijeme v době počítačů a duch doby je jimi poznamenán silněji, než si dosud jsme schopni uvědomit. Timothy Leary to ví.

Otázka: Co si myslíte - vy, jako bývalý LSD guru - o součastné mamutí protidrogové kampani?

Dr. Leary: Dalo by se říct, že jsem proti tomu, aby drogy užívali lidé nedospělí. Pokud berou drogy děti, např. děti v ghettech, nejsou problémem drogy, ale spíš jejich rodiny. Je to problém nedůvěry a ztráty komunikace v rodinách, je to problém nedostatku vzdělání a vzorů.

Otázka: Takže mladiství by měli říct drogám: "Ne, děkuju!", ale co my ostatní, dospělí?

Dr. Leary: O dospělých se obvykle soudí, že si o svých záležitostech rozhodnou sami. Já jsem zásadně proti vládní prohibici. O tom, jestli si vezmu, nebo nevezmu drogu za mě nemůže rozhodovat vláda. Těm, kteří zacházejí s drogami, alkoholem, zbraněmi nebo penězi nezodpovědně, těm by v tom mělo být zabráněno. Pokud ale vím, 90 % lidí, kteří drogy berou, je používá opatrně a přiměřeně.

Otázka: Jaký byl - v retrospektivním pohledu - význam drogové kultury 60. let?

Dr .Leary: Existují silná tabu, která odrazují od jakýchkoli experimentů s vědomím. Před renesancí existovalo silné tabu, které bránilo poznávání toho, jak funguje tělo. Podobné výzvě čelíme dnes, pokud jde o poznání mozku. Psychedelické hnutí bylo hnutím poznávání mysli. Nikdo z nás tehdy nevěděl, co se stane, a když se to stalo, neměli jsme proto vhodný jazyk, proto jsme museli používat mystický jazyk minulosti - hinduistické výrazy, jako satori nebo samadhi, okultní termíny, jako iluminace nebo transcendence. Chyběly nám vědecké metafory, abychom nějak popsali vše, co jsme objevili.

Otázka: A dnes už je máme?

Dr. Leary: Jo. Muselo přijít hnutí osobních počítačů - to nám pomohlo pochopit mozek. Vlastní vnitřní funkce se nám lépe chápou v termínech vnějších, technologických moselů, které budujeme. Krevní oběh bychom nepochopili nebýt hydraulického szstému pro rozvod vody. Nepochopili bychom metabolismus, dokud se nám nepodařilo vyrobit parní stroj a zvládnout termodynamiku, pochopit, jak energii vyrábí uhlí nebo nafta. Teprve pak jsme si udělali představu o tom, jak pracují uhlohydráty a proteiny. Až donedávna jsme si mysleli, že mozek je stroj - vycházeli jsme z představ staré mechanicko-průmyslové kultury - něco jako obrovská telefonní centrála vecpaná do naší lebky. Bylo to ovšem naprosto neadekvátní metafora. Dokud nepochopíte, jak je to s computery, nemůžete pochopit, jak je to s psychedelickými látkami, aktivujícími mozek. Není náhodou, že tolik lidí kolem komputerů experimentovalo s LSD! Hnutí psychedelických drog i osbní počítače 80. let jsou si vzájemným odrazem vnitřního a vnějšího.

Otázka: Jak pomáhají computery v průzkumu nitra?

Dr. Leary: Pomáhají pochopit, jak naše mozky procesují informace. Mě, jako psychologa např. učili, že synapse, kde dvě nervová zakončení si vyměňují informace, je cosi jako vypínač (vypnuto - zapnuto). To není vůbec pravda. Na synapsi jsou totiž milióny kvantových signálů jako na obří TV obrazovce. Mezi synapsemi v našem mozku se informace vyměňují daleko, daleko složitěji než ve většině computerových programů.

Otázka: Nechybějí vám 60. léta?

Dr. Leary: Ne, i když musím říci, že to byla fantastická doba zkoumání. Cítili jsme, že jsme průzkumníci mozku.

Otázka: Dnešní drogy už ovšem nejsou drogami rozpínajícími mysl. Co říkají o dnešku?

Dr. Leary: Dnes populární drogy - kokain, Extasy, Venus, Eve atd. - spíš mění náladu. Jsou konstruktivní i zábavné, jsou-li používány opatrně. Pořád se však musíme učit jak komunikovat s tím, co prožíváme.

Leary with Al Jourgenson

Otázka: Jak vás ovlivňuje současná americká televizní kultura?

Dr. Leary: Sleduju trendy evoluce - kráčím spolu s elektronovým tokem. Vidím sama sebe jako typického Američana, který se prostě pasívně přidá...

Otázka: Vy?

Dr Leary: Jistě. Dnes je mi 70 let. Aktivně jsem prožil 7 dekád zrychlených změn. Ve čtyřicátých letech, za války, jsem byl 5 let v armádě a pak na vysoké škole (vojáci se tehdy mohli vybrat školu). V padesátých letech jsem byl upraveným mladým profesorem psychologie, který žil s dětmi v předměstském domě a popíjel Martini. V šedesátých letech jsem se "rozsvítil" /Turn On/, "naladil na to, co se děje" /Tune In/ a "vykašlal se na to, co mě nebavilo" /Drop Out/. Byla jiná alternativa? Slepě se konformovat! Sedmdesátá léta byla dekádou politických vězňů. Nixon tehdy strčil disidenty do basy- já byl mezi prvními. Hned v lednu 1970 jsem šel do vězení. Po Watergate se mí pronásledovatelé - včetně pana generálního prokurátora - přidali ke mně. A osmdesátá léta? Cožpak bylo možné vyhnout se computerové revoluci? Těď se objevuje nové hnutí: CYBERPUNK. Neco jako byli beatníci 50. let nebo hippies 60. let. Výraz pochází z knihy W.Gibsona: Neuromancer. Cyberpunks jsou jedinci s vysokou inteligencí a odvahou používat vysokou-kvantovou technologii pro vlastní záměry a zábavu. Jejich módou je komunikace. Např. ve filmu "War games" je to ten kluk, kterému autoritativní a nafoukaný učitel ve škole dělá peklo. Kluk tedy zajde do ředitelovy kanceláře, získá tam computerový kód, jde domů a změní si své známky. Nakonec končí tím, že své kybernetické schopnosti zkříží s computery Pentagonu. Cyberpunkové ignorují starodávné instituce i archaickou politiku. Slovo "Cyber" pochází z řeckého slova "pilotovat". Heslem Cyberpunku je: "vykašli se na Velkého Bratra, naviguj si vlastní nový život, pilotuj se k mezní hranici". Jakmile ve své mysli prohlásíte svou vlastní nezávislost, jste vnitřně svobodný. Čím víc lidí bude takovými "agenty svobody", "cyber-piloty", tím dříve dojde k enormní diferenciaci. Až tu bude 10 % lidí, operujících tímto způsobem, změní to systém.

Otázka: Býval jste velkým propagátorem experimentů s drogami, v poslední době tedy propagujete osobní počítače. Vyzýváte, aby každý člověk měl možnost dostat do rukou to, co nazýváte "osobní technologií".

Dr. Leary: Proces, směrující k tomu, aby jedinec měl doma volný přístup k elektronice, k elektronickému vědomí, pokračuje vlastně od počátku tohoto století. Telefon je nejlepším příkladem. Dnes je přístupný každému jedinci žijícímu v západním světě. Podle potřeby můžete komunikovat všude a s kýmkoli. V Moskvě nebo někde v Číně to asi ještě tak snadné nebude, protože jak jsem slyšel, nejsou tam žádné telefonní seznamy. Vláda tam dosud omezuje individuální využívání informačních technologií, protože je používá především pro státní a vojenské účely.

Otázka: Snad již se to pomalu začína měnit...

Dr. Leary: Podle toho, jak to vidím já, je 20, století obdobím, ve kterém individuum získává krok za krokem přístup k informačním technologiím i kontrolu nad nimi. Můj syn, kterému je 13 let, má tři osobní počítače. Tohle celkem laciné vybavení však má dnes větší kapacitu, než měl před pětadvaceti lety computer v Pentagonu! Skoro každé druhé americké dítě dnes ovládá víc informačních technologií než vláda USA před pětadvaceti lety. To je snad jasný příklad toho, co mám na mysli.

Otázka: Smím se snad zeptat, co dělá váš syn se svými osobními počítači?

Dr. Leary: Ó, ten se nudí. Nejsou totiž dobré softwary. Umí sice svůj počítač obsluhovat, ale musí pořád hrát stejné hry. Když Guttenberg vynalezl tisk, nebyly taky hned k mání dobré knihy. Trvalo to určitě víc než celou generaci. Mniši byli tehdy jediní, kteří měli právo psát. Lidé kolem se to teprve museli učit. Nejinak je tomu s počítači.

Otázka: Často hovoříte o tom, že se technologie osobních počítačů vyvinula z psychedelického hnutí, že to byli Acid-heads, kdo dali v kalifornské garáži dohromady první osobní počítač. Kde vidíte to spojení mezi rozšiřováním vědomí a individuální počítačovou technologií?

Dr. Leary: Generace mladých lidí, nastupujících v 60. letech, uměla ovládat rádia, TV, telefon, gramofon, kazeťák atd. - a pak chtěla drogy, aby získala přístup k mozku, aby ho mohla změnit, aby rozšířila skutečnost. Drogy jsou pro vnitřní strukturu mozku totéž, co computer nebo telefon pro vnější komunikaci - prostě médium, prostředek.

Otázka: Vy vidíte zákaz psychedelických látek jako snahu o kontrolu všdomí, kterou si chtějí udržet stát a církev. Neplatí též pro informační okruhy a jejich kontrolu? Ty přece také mocní nechtějí pustit z rukou.

Dr. Leary: Všechny státy, tedy i ty demokratické, jsou proti moci jednotlivce. Největší kontrolu provádí komunisté v Číně, pak ti sovětští atd. Také naše americká vláda potírá moc a osvobození individua. V historii si vždycky jednotlivec musel přístup k informačním technologiím vybojovat, právě tak, jako se musel osvobozovat od kontroly shora. Myšlenka individuality se rozvinula především během posledních sta let. Předtím tu žádný takový koncept nebyl. Patřil jsi nějákému Bohu, císaři, církvi, a ne nějakému svému "Já"! Obyvatelstvo Ameriky, které vzniklo z různých lidí - Irů, Poláků, Němců, Židů, - kteří se vystěhovali z Evropy, muselo začít od začátku. Každý jen sám se sebou, takže v takových podmínkách mělo vlastní "Já" vždycky svou váhu. Někde v pustině byli důležitější lidé, a ne vláda. Pokud dnes vláda dává informační technologie do rukou jednotlivcům, činí tak především proto, že to vynáší prachy. Osobní počítače se dnes nepoužívají jako prostředky pro rozvoj individuálního "Já", ale jako stroje zaznamenávající a zobrazující statické údaje nebo různé účty.

Otázka: Jste autorem softwarového programu "Mind Mirror", který jako prostředek zkoumání individuálního "Já" sloužit může. Mohl byste vysvětlit, jak ta věc funguje?

Dr. Leary: "Mind Mirror" digitalizuje vaše myšlenky. Obvyklé programy počítají vaše příjmy, daně, slovní procesor na zmáčknutí knoflíku ze všech velkých písmen udělá malá atd. "Mind Mirror" (Mind Mirror) vám pomáhá, abyste mohli porovnávat svoje myšlenky, digitalizuje je, zpracovává, můžete je měnit, přesně pozorovat jejich vývoj, zkoumat, z čeho jsou stvořeny atd. Svým způsobem je to velice podvratná zaležitost, protože stát i církev dodnes lidi ovládají prostřednictvím řeči. Včera večer se při mém vystoupení pozvedla jedna paní a řekla:"Vy jste hrozný. Vaše počítačové programy vůbec nemají duši. Nemluví ani o Bohu, ani o Lásce, ani o Duši..." Všechna tahle velká slova, jako je Bůh, Vlast, Domov, Německo atd., se využívají jenom k tomu, aby lidi zmátly, aby je udžely pod kontrolou a řekněme rovnou i v hlouposti. Kristus, Mohamed, Německo, Žid - tisíce a tisíce lidí museli zemřít kvůli těmhle jménům, aniž by kdo věděl, co vlastně znamenají. Všechno je to jen kvůli moci a kontrole nad lidmi. Hra "Mind Mirror" umožňuje každé takové slovo kvantifikovat. Jeden příklad: někdo přijde a řekne "Já jsem Žid", já na to odpovím: "Moc mě těší, já taky." Pak se zas ptám já: "Nakolik procent jsi Žid?" On: "Nevím, jak to myslíš? Buď jsi nebo nejsi, ne?" Já: "Ne, já jsem Žid na 20 procent, ale když mám špatné dny, tak jen na 10 procent." S touhle psychologickou počítačovou hrou můžete svoje myšlenky i všechna ta velká slova rozkládat, srovnávat, měnit, zpracovávat.

Otázka: Jeden německý expert na počítače je toho názoru, že IQ běžného počítače je jen o málo vyšší než IQ brambor.

Dr. Leary: Já mám brambory rád.

Otázka: Nedávno jste označil pojem "umělá inteligence" jako rozpor.

Dr. Leary: To jsou zas ta velká slova. Musíme se na každé slovo umět správně dívat. Co je "umělá inteligence"? Když to tak vezmeme, auto vlastně není nic než umělý sval, umožnující rzchlejší pohyb vpřed. Je přece směšné označovat auto za umělý "super-sval" a právě tak je směšné označení "umělá inteligence" pro počítač.Počítač prostě posiluje naši rozšířenou inteligenci. Je to výrobek, který není chytřejší než ten, kdo dělal jeho program. Strach z "umělé inteligence" trochu připomíná děs každé primitivní společnosti při pohledu do budoucnousti. Mnozí neumějí zacházet s autem, mnozí to nezvládají s drogama a jiní zase s computery.

Otázka: Nemělo by se uvažovat o nebezpečích, která odtud hrozí sociální i psychické struktůře, když se na nás řítí obraz společnosti lidí připíchnutých u svých monitorů, kdy jeden je izolován od druhého?

Dr. Leary (směje se): O.K. Skutečně tu existuje velké nebezpečí, že lidé budou koukat na ty své počítače a přestanou se milovat. To je ovšem výčitka Guttenbergovy doby: "Nedovolte dětem číst knihy, jinak už s tím nikdy nepřestanou a zkazí si oči!" Podle mne je jediným nebezpečím nevzdělanost a manipulace s jazykem, se slovy, tak jak to provádí stát. V Číně, tak jako třeba i v USA, se stát pořád vnucuje, že se o vás postará: nechceme, abys byl nerkoman, nechceme, abys kouříl, tohle škodí, tohle vadí, tohle vadí atd. Není přece úlohou státu starat se o to, co dělá každý jedinec.

Otázka: Zastáváte nazor, že v historii civilizace se inteligence od věků pohybovala smerem západním. Odkudsi z Dálného Východu - před pěti tisíci lety - až do Kalifornie, kam se dostala koncem druhého tisícetí. Není to truchu ignorace Orientu, Asie i Evropy?

Dr. Leary: O.K. Můžeme se klidně vrátit do středověku. Já sám jsem z Irska. Jak jistě víte, bojují tam protestanti proti katolíkům. Už skoro 400 let nemají čas na nic jiného. Na téhle planetě jsou místa, kde lidé pěstují dobytek přesně tak jako před 25 tisíci lety. tihle lidé si opravdu s počítačem nic začínat nemohou. Co máme dělat, budeme tedy pěstovat dobytek všíchni; nebo se budeme rvát o výklad Bible? Já věřím tomu, že kdybychom se někdy za 5 tisíc let mohli z budoucnosti podívat zpátky do Belfastu, že tam pořád budou rvoucí se Irové a že v Teheránu bude pořád nějaký ten Ajatoláh. Vývoj se pohybuje a některé věci jdou prostě vpřed. Vstříc budoucnosti. Budoucnost informací je, myslím, stejně důležitá jako osud celé planety. Nekteří průkopníci jen předcházejí vývoj.

Otázka: Teď se dost diskutuje o průkopnících genového inženýrství. Máte důvěru v etickou uvědomelost zůčastněných vědců a v politickou zodpovědnost těch, kteří objevy využívají?

Dr. Leary: Politická odpovědnost? Panebože! Jen se podívej kolem na tu civilizaci: Černobyl, moře zanesená ropou, kyselé deště, znečistění životního prostředí. Tohle je totéž: stát a cirkev se snaží ovládat geny. Říkají ledacos: "Tabu, stop, žádné drogy, změníš si mozek. Tvůj mozek patří státu." Geny dnes také patří státu, tak uvidíme. V mnohých náboženstvích se zakazuje rozmnožování s partnery jiných naboženství. Aby byly geny pěkně pod kontrolou. Je neuvěřitelné poslouchat, jak papež vykládá hladovějícím někde v Africe o tom, jak je každá spermie svatá, že by se neměli používat ýádné ochranné prostředky. Informační zaostalost se tím jenom prohlubuje. Musíme si uvědomit, že nastupuje éra informační společnosti. Brzy budou mít počítače i lidi někde v Africe nebo v Kambodži. Industriální společnost je na konci, otrávila sama sebe. Vynořuje se teď cosi nového, budoucnost, která díky novým technologiím vzbuzuje mnohé strachy. Já sem teď v zásadě optimistou. Plno strachu si lidi užili už při přechodu od feudálního systému k průmyslovému státu atd. Obavy provázejí každou dobu velkých proměn. Proto jde o to, aby se objevy vědy nezneužily proti svobodě individua.

Převzato: http://www.mujweb.cz/www/BlueImage/Txt/Leary/rozhovor.htm


copyright: petrsimi 2006, kontakt: petrsimi@centrum.cz